*17. 2. 1902 - † 26. 11. 1990

Antonín Kalina se narodil 17. února 1902 v Třebíči ve čtvrti Kočičina. Pocházel z chudé rodiny, otec byl obuvník, matka byla v domácnosti. Narodil se jako druhý z dvanácti dětí, nejstarší bratr zemřel v první světové válce, další dítě zemřelo hned po porodu.

Antonín Kalina se vyučil obuvníkem a pracoval v třebíčské továrně Busi. 28. listopadu 1925 se oženil s Karolínou Dítětovou a o rok později se jim narodila dcera Blanka. Roku 1923 vstoupil Antonín Kalina do Komunistické strany Československa. Po volbách do obecního zastupitelstva v Třebíči v roce 1931 a 1938 se stal jedním ze členů obecní rady za komunistickou stranu a byl zvolen do několika odborů.

začátky Antonína Kaliny

Před druhou světovou válkou stanul Antonín Kalina několikrát před soudem, nejčastěji za politickou činnost. Odsouzen byl však pouze dvakrát. Úplně první trest dostal ve Znojmě 18. září 1920. Odsoudili jej ke čtyřem týdnům vězení a ztrátě volebního práva s odkladem na dva roky. V roce 1933 byl odsouzen ke třem dnům vězení se zkušební dobou jednoho roku za uražení a zesměšnění strážníka Svobody. Ten měl 18. června 1933 udržovat pořádek na cestě ze Slavické ulice směrem ke Kostelíčku při Švecově vzpomínkovém sletu na Sokolském stadionu v Třebíči.

Po přijetí Mnichovské dohody 29. září 1938 a po záboru pohraničí ve prospěch Německa byly zakázány politické i kulturní organizace. A tak 20. října 1938 byla zastavena i činnost komunistické strany. V prosinci byla komunistická strana definitivně rozpuštěna.

26. prosince 1938 vystoupil Antonín Kalina z komunistické strany a 2. ledna následujícího roku byl zbaven mandátu člena městské rady. Jako jediný odvolaný zastupitel na celém okrese se proti zbavení mandátu odvolal až k Nejvyššímu správnímu soudu. Nacisté vytvořili seznamy nepřátel Říše, na kterých se ocitl také Antonín Kalina. Zatýkáni byli sokolové, inteligence, českoslovenští důstojníci, komunisté a socialisté. Během prvních dvou měsíců bylo zatčeno více než čtyři tisíce osob. Na Moravě to bylo 1500 až 2000 lidí. Antonín Kalina byl zatčen 1. září 1939, v den, kdy vypukla 2. světová válka. V 6 hodin ráno šel do práce do továrny Baťa, odkud ho chvíli poté odvedli policisté. Přes Jihlavu a Znojmo se 8. září 1939 dostal do koncentračního tábora Dachau. V Dachau Antonín Kalina moc času nepobyl. Seznámil se zde s jedním německým vězněm, který byl také komunista. Měl za úkol seznamovat nově příchozí vězně s řádem v táboře. Jenže mluvil pouze německy, takže mnoho vězňů mu nerozumělo. To ho rozzuřilo a hodil po nich židli. Zasáhl ale Antonín Kalina. Chytl ho pod krkem a zeptal se ho, proč dělá takové věci, když mu lidé nerozumí. Zmatený Němec mu vysvětlil, že až bude v táboře tak dlouho jako on, taky zapomene na slušné chování. Pohotový Kalina mu na to odpověděl: „Jestliže přežijeme tento čas, zeptají se tě, kolik lidí jsi zabil!“ Později se Kalina setkal s tímto vězněm v Buchenwaldu, a ten mu obstarával věci pro děti. Kalina uměl dobře německy, takže měl u českých vězňů respekt. V Dachau se seznámil s vnitřním vedením lágru a řízením ilegální stranické práce. Po celou dobu pobytu v lágru neměl kontakt s rodinou. Jen někdy mohl posílat nějaké věci manželce Karolíně. V Dachau byl do konce září 1939.

Pracovní tábor Buchenwald

Pracovní tábor Buchenwald, kde heslem pro věznitele bylo „Vyhlazení prací“, byl založen v červenci 1937 několik kilometrů od města Výmar. Jeho účelem bylo zastrašit a zbavit svobody nepřátele Říše. Buchenwald byl velký asi půl kilometru čtverečního a kolem celého tábora byly ostnaté dráty nabité elektřinou. Součástí Buchenwaldu byly i budovy pro SS, zbrojní dílny a krematorium s umrlčí komorou a Malý tábor. Do Malého tábora původně přesouvali velitelé umírající vězně. Ke konci roku 1944 sem začalo přijíždět velké množství lidí. Muži byli původně ubytovaní ve stanech, později si začali stavět dřevěné baráky. Takto byly postaveny bloky 65, 66 a 67.

Pobočkou koncentračního tábora Buchenwald se stal koncentrační tábor s krycím jménem Dora. Smysl tábora spočíval v zajištění podzemní výroby raket V2. V Doře zahynulo celkem dvacet tisíc lidí. Kalina se krátce po příchodu do Buchenwaldu zapojil do činnosti československého národního výboru – ilegální organizace, která vznikla hned při založení tábora po příchodu prvních politických vězňů z Německa.
Aby se snížilo nebezpečí prozrazení, rozdělil se výbor na románský a slovanský sektor. Pod každý sektor patřilo několik národností. Do slovanského sektoru patřili Čechoslováci, Rusové, Poláci, Jugoslávci, Rakušané a Němci. Do románského zase Holanďané, Belgičané, Francouzi, Španělé a Italové.

Vězni v ilegální organizaci získávali a šířili materiály o politické situaci, organizovali akce, pořádali přednášky, snažili se vytvořit snesitelnější podmínky pro všechny vězně a organizovali záchranné akce. I Antonín Kalina musel informovat ilegální organizaci o záchraně dětí.

V Buchenwaldu fungoval systém vězeňské samosprávy a už od začátku sestavovaly jednotky SS personál z takových vězňů, kteří by je mohli zastoupit při jejich každodenní práci a prosazovali táborový režim.

Pozice ve vězeňské samosprávě nejdříve dostávali do rukou kriminálníci. Častý boj byl mezi kriminálními vězni označenými zeleně a politickými vězni označenými červeně. K zásadní změně došlo ve druhé polovině války, když zelení začali okrádat vězně o jídlo. Přišlo se na to a do samosprávných pozic byli dosazeni červení.

66 v malém táboře

Antonína Kalinu převezli do Buchenwaldu 28. září 1939. Přesně rok po pobytu v lágru byl přeřazen na politický blok číslo 39, kde působil jako štubák, zástupce blokového. Kvůli jeho politickým aktivitám před druhou světovou válkou byl často vyslýchán. Nacisté chtěli vědět, kdo byl členem okresního ilegálního výboru v Třebíči. Antonín Kalina jim však nikdy nikoho neprozradil.

V létě 1944 přestoupil na blok číslo 66 v Malém táboře, kde byl jmenován blokařem. V blocích 66, 67 a 68 vykonávali vězni lehčí práce a někteří ani nemuseli, třeba z důvodu nemoci, na apely.

24. srpna 1944 podnikli spojenci nálet na Buchenwald. Byly zničeny některé zbrojní výrobny, ale i kancelářské objekty, kde byly uloženy osobní spisy vězňů. Pokud měl být vězeň odsouzen k smrti nebo měl být poslán do jiného koncentračního tábora, bylo možné změnit jeho spis za někoho, kdo už byl mrtvý. Takto začal Antonín Kalina zachraňovat děti z bloku č. 66. Jednoho dne se dozvěděl, že šest Belgičanů z jeho bloku má být posláno do plynových komor. Poslal je tedy další den do práce s jinými jmény a čísly. S těmito Belgičany se pak Antonín Kalina setkal v roce 1948 na oslavách osvobození koncentračního tábora.

Antonín Kalina zjistil, že v každém transportu do Buchenwaldu je dvacet až padesát dětí – chlapců. Domluvil se s velitelem, aby dal všechny děti dohromady. Československý národní výbor, jedna z ilegálních organizací, ale s Kalinou nesouhlasil. Domníval se, že když budou židovské děti pohromadě, bude snazší je poslat do plynových komor. Antonín Kalina však dal před blok číslo 66 ceduli s nápisem „tyfus“. Tyfu se nacisté velice báli, takže se k bloku ani nepřibližovali. Věk chlapců se pohyboval od čtyř do osmnácti let, Antonín Kalina však mluvil o nejmladším dítěti ve věku tři a půl roku.

Antonín Kalina si vzal na svůj blok doktora Jindřicha Flussera a ten mu pomáhal připravovat seznamy dětí. Jeden byl s jejich pravými jmény, na druhém seznamu změnili židovská jména za křesťanská. Antonín Kalina neustále dětem opakoval, že nejsou Židé. I kdyby se jich někdo ptal, jestli jsou, musí odpovědět, že ne.

zachránce dětí

Před koncem války se důstojník SS zeptal Kaliny, kde má svoje Židy. Antonín Kalina mu odpověděl, že nemá žádné Židy a ti, které měl včera, odešli do transportu. Vyšlo to a Antonín Kalina zachránil další děti.

Na začátku dubna roku 1945 měli Němci seznam 47 vězňů, údajných představitelů odbojové organizace v táboře. Tito vězni měli další den nastoupit k bráně, aby byli zabiti. Vězni ale byli přestrojeni a ukryti. Antonín Kalina schoval v bunkru pod blokem 66 Petra Zenkla, politika a primátora Prahy v letech 1937–1939. Zenkl věnoval Kalinovi po osvobození za zásluhu zlaté hodinky.

V sobotu 7. dubna 1945 chtěli esesmani vyhnat Židy na pochod smrti. Přišli pro ně i na blok č. 66. Antonín Kalina je však přesvědčil, že na svém bloku nemá žádné Židy. Podle oficiálních zdrojů zachránil přes devět set dětí, podle něj to však bylo až třináct set.

Jedněmi ze zachráněných dětí byli Elie Wiesel, kterému byla v roce 1986 udělena Nobelova cena za mír, nebo třeba Imré Kertész, který v roce 2002 získal Nobelovu cenu za literaturu. Imré Kertész zemřel 31. března 2016.

Dalšími zachráněnými jsou Pavel Kohn, Israel-Lazslo Lazar, Alex Moskovic a Naftali Fürst, kteří se stali hlavními aktéry filmu Kinderblock 66 popisujícího pobyt v koncentračním táboře Buchenwald.

návrat do Třebíče

Do Třebíče se Antonín Kalina vrátil v létě roku 1945 a stal se správcem třebíčských Závodů Gustava Klimenta, kde dříve pracoval. Ještě nějakou dobu udržoval písemné styky se svými zachráněnými dětmi. Když se ale Evropa v roce 1948 rozdělila na Východ a Západ, korespondence s dětmi postupně ustala.

V roce 1951 se rozešel s manželkou Karolínou. Odstěhoval se do Prahy a po nějaké době, kdy už neplatilo první manželství, se oženil s o devět let mladší Annou. Stal se vedoucím výrobně-technického oddělení na tehdejším ministerstvu lehkého průmyslu a často cestoval po státech Evropy. Po smrti manželky odešel do důchodu a dožíval v Praze. Antonín Kalina zemřel 26. listopadu roku 1990 ve věku 88 let.

Dvacet dva let po Kalinově smrti, 3. července 2012, mu byl udělen in memoriam titul Spravedlivý mezi národy v izraelském památníku Yad Vashem. Jeho jméno je zároveň vytesáno do Zdi cti v Zahradě spravedlivých v památníku. Ocenění předal příbuzným izraelský velvyslanec v ČR Jeho Excelence Gary Koren.

V červnu 2014 udělilo město Třebíč Antonínu Kalinovi titul Čestný občan města Třebíče in memoriam. 28. října 2014 ocenil Antonína Kalinu prezident republiky státním vyznamenáním. Udělil mu Medaili Za zásluhy I. stupně in memoriam. Vyznamenání přebíral Kalinův synovec Jaromír Slavík.