Rebel bez kapky strachu zachránil stovky dětí

Ale také z Československa pocházel statečný člověk, který zachránil řadu lidí a dětí, mezi které patří dokonce i nositelé Nobelovy ceny Imre Kertész nebo Elie Wiesel.

Jmenoval se Antonín Kalina (1902–1990). „Byl to třebíčský rodák a byl, jak vzpomínali pamětníci, hrdý člověk, který vždy stál za svým. Rebel, sebevědomý muž s naprostou absencí strachu,“ říká v pořadu Jak to bylo doopravdy publicista Stanislav Motl.

Tváří tvář smrti

Denně se musel tváří v tvář postavit násobnému riziku smrti. Jeho příběh patřil k zapomenutým a neznámým. Ale jen do roku 2012, kdy byl oceněn prestižním izraelským oceněním, který uděluje památník Jad Vašem, Spravedlivý mezi národy. Kalinovo jméno v Izraeli připomíná kovaný Strom života, který nese lístky se jmény všech přeživších dětí.

Kalina pocházel z početné rodiny, vyučil se obuvníkem – ostatně právě v Třebíči byly obuvnické továrny a řemeslu se věnoval půlku života. Silný vliv na něj mělo nejen tehdejší sociální prostředí, ale také otec – sám sociální demokrat. Antonín Kalina tak po jeho vzoru vstoupil i do komunistické strany, stal se městským zastupitelem. Jeho projevy a další akce, vždy patřily k těm nejodvážnějším i nejprovokativnějším.

Zatčen byl hned druhý den po vyhlášení protektorátu. Odvezli ho přímo z práce do brněnského vězení na Špilberku, a pak i do Prahy. Jeho další cesta vedla do koncentračních táborů. Nejprve Dachau, pak Buchenwald.

Správce v koncentráku

Díky svým jazykovým schopnostem – uměl hned několik jazyků – se mu podařilo stát se správcem vězeňského dětského bloku. Kalinova pomoc dětem tak zahrnovala nejen samotné jejich přežití, ale také zajištění dalších základních potřeb (potraviny, přikrývky, léky). Právě dětští vězni patřili k těm nejohroženějším.

Ale Kalina šel ve svém úsilí ještě dál. Začal přepisovat seznamy židovských dětských jmen na křesťanská a pak z celého bloku vytvořil falešné centrum epidemie typu. Dětem odstraňoval židovské hvězdy z oblečení, učil je říkat „svá“ křesťanská jména. Právě tak zachránil 900 dětí, které by jinak byly odsouzeny k smrti. Nebyli to ale jen Češi nebo Slováci ale i z dalších evropských zemí.

Jeho neohrožená pomoc se ale týkala i dospělých – takto skrýval například národně socialistického politika Petra Zenkla, který žil ve sklepě, a jen tak si zachránil život. Po válce se Kalina ale nikde nejen nepochlubil, ani nesvěřil. Jak vysvětluje Stanislav Motl, „považoval to za samozřejmé“.

Winton vs. Kalina

Na otázku, jestli Československo nemělo svého „sira Wintona“ pak Motl odpovídá: „Při velké úctě, kterou chovám k Wintonovi, tak nejde jeho příběh s příběhem Antonína Kaliny srovnat. Nicolas Winton k nám v roce 1939 jezdil zcela legálně, bez obav o svůj život. Tehdy ještě vystěhovalectví Židů nacisté podporovali. Velkou část peněz na ,jeho´ vlaky dala naše vláda z britského mnichovského úvěru. Jeho obrovskou prací bylo získání víz a umístění dětí do rodin. Ale Antonín Kalina těch téměř tisíc dětí zachránil v situaci, kdy mohl kdykoliv sám přijít o život. V papírech měl napsáno ,Návrat nežádoucí´. Sám pro záchranu dětí denně riskoval život.“

ZDROJ, kde je zároveň možnost poslechnout si příběh Antonína Kaliny v pořadu Jak to bylo doopravdy:

Český rozhlas Plus, 2. 11. 2020.