Elie Wiesel

Známý židovský spisovatel, politický aktivista a držitel Nobelovy ceny za mír Elie Wiesel se narodil v židovské chasidské komunitě na severu Rumunska ve městě Sighet v roce 1928.

Po krátkém pobytu v uzavřeném ghettu, byl v květnu 1944 s celou svojí rodinou zařazen do transportu mířícího do koncentračního a vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau. Tehdy mu bylo patnáct let. Z rodiny přežil pouze on a jeho dvě starší sestry. Elieho matka a třetí sestra zahynuly v Osvětimi, ihned po příjezdu do tábora. Jeho otec, s nímž dlouho snášel společné útrapy, zemřel během pochodu smrti do Buchenwaldu. „Trávil jsem dny naprostým nicneděláním. S jedinou touhou: dosyta se najíst. Přestal jsem myslet na otce i na matku. Čas od času se kolo dějin otočilo.“ Elie Wiesel se v Buchenwaldu ocitl na dětském bloku Antonína Kaliny a tam se dočkal i osvobození koncentračního tábora. „Pamatuji se na americké vojáky, na zděšení, jež se jim zračilo v tváři. Nikdy nezapomenu na onoho černého seržanta. Svalnatý obr plný lidskosti, jenž proléval slzy bezmocného vzteku, slzy hanby: hanbil se za lidské plemeno, jehož jsme byli všichni součástí. Kletby a urážky, které pronášel, se v jeho ústech měnily ve svatá slova.“ Po osvobození Buchenwaldu odešel Elie Wiesel do Francie, která nabídla židovským sirotkům azyl. Vystudoval filozofii na Sorbonně a poté pracoval jako novinář.

V roce 1955 se přestěhoval do Spojených států amerických, kde v roce 1963 získal americké občanství. V USA působil jako profesor filozofie a náboženství na newyorské a bostonské univerzitě. Elie Wiesel napsal přes čtyři desítky románů, povídkových sbírek a esejů, většina z nich se věnuje tématu holocaustu a hledá odpovědi na dvě palčivé otázky: Jak se mohlo něco, tak děsivého stát a jak lze s touto nepochopitelnou zkušeností dál žít? A byl to právě Elie Wiesel, kdo jako první použil pro nacistickou genocidu označení holocaust. Slavnou knihu Noc, kterou získal světový věhlas a v níž popsal svoje zážitky a zkušenosti z táborů smrti, vydal Elie Wiesel v roce 1958. Wieselovy knihy se k českým čtenářům dostaly až po pádu železné opony. V českém překladu vyšly například knihy Soudci, Šílená touha tančit, Pátý syn, Návrat do Sighetu, Noc, Příběhy proti smutku nebo Svítání.

Celý život Elie Wiesel usiloval o to, aby se strašlivé události holocaustu už nikdy nemohly opakovat. Za největší nebezpečí považoval lhostejnost a zapomnění. Když ho americký prezident Jimmy Carter v roce 1978 jmenoval předsedou komise pro otázky holocaustu, řekl Wiesel, že jejím hlavním cílem je uchování paměti, „protože zapomenout znamená zabít všechny oběti podruhé“.

Za svoje aktivity získal Wiesel v roce 1986 Nobelovu cenu míru a založil, společně se svojí ženou Marion, Nadaci Elieho Wiesela pro lidstvo. Je držitelem řady dalších prestižních ocenění, společně s bývalým českým prezidentem Václavem Havlem, který ho nazval „ztělesněným svědomím lidstva“, inicioval vznik pražského Fóra 2000.

Elie Wiesel zemřel 2. července 2016 v New Yorku.