Imre Kertész

Jeden z nejznámějších maďarských spisovatelů a nositel Nobelovy ceny za literaturu Imre Kertész se narodil 9. listopadu 1929 v Budapešti.

V létě roku 1944, ve věku čtrnácti let, byl spolu s dalšími maďarskými Židy deportován do koncentračního tábora v Osvětimi. Po příjezdu do tábora se prohlásil za šestnáctiletého dělníka, a to mu zachránilo život – jako čtrnáctiletý chlapec měl být zavražděn v plynové komoře. „V mém psaní holocaust nikdy nemůže být zmiňován v čase minulém. Já jsem v holocaustu rozpoznal jistý stav člověka, konečnou stanici velkého dobrodružství, do níž dospěl evropský člověk se svou dva tisíce let budovanou etickou a morální kulturou za zády.“ Navzdory svému nízkému věku Imre Kertész prošel v Osvětimi obávanou selekcí a byl označen jako práceschopný. O několik dní později byl odeslán do koncentračního tábora Buchenwald. Zde pracoval v krutých podmínkách v pobočných táborech v Magdeburgu a Zeitzu. Když už nebyl schopen další otrocké práce, vrátil se v zuboženém stavu do Buchenwaldu. Ocitl se na bloku Antonína Kaliny a díky péči jeho a ostatních spoluvězňů se dočkal osvobození koncentračního tábora.

Po osvobození nacistického lágru se vrátil do Maďarska, kde krátce pracoval jako novinář. Už v roce 1950 však musel z politických důvodů redakci komunistického deníku opustit. Živil se manuální prací, později jako překladatel a spisovatel. Kertész přeložil do maďarštiny mnoho autorů světového významu: Sigmunda Freuda, Friedricha Nietzscheho, Josepha Rotha, Arthura Schnitzlera, Eliase Canettiho nebo Ludwiga Wittgensteina.

Imre Kertész získal světovou proslulost především románem Člověk bez osudu, na němž pracoval mezi léty 1960 až 1973. V příběhu židovského chlapce, který prochází koncentračními tábory, lze snadno spatřit autobiografické prvky, třebaže sám autor takovou interpretaci odmítá. Román Člověk bez osudu byl publikován v roce 1975 a je dodnes jednou z nejvýznamnějších literárních reflexí holocaustu. „Na holocaustu je nejhorší, že se vůbec stal.“

V českém překladu vyšly i další knihy tohoto ve světě uznávaného autora: Kadiš za nenarozené dítě, Fiasko, Likvidace nebo deníkově laděná próza Někdo jiný. Kronika proměny. V roce 2002 získal Imre Kertész, jehož díla byla přeložena do mnoha světových jazyků, jako první maďarský prozaik Nobelovu cenu za literaturu. Švédská akademie svoje rozhodnutí odůvodnila i těmito slovy: „Za spisovatelskou činnost, která hovoří ústy křehké zkušenosti jednotlivce tváří v tvář barbarské zvůli dějin.“

Imre Kertész zemřel 31. března 2016 v Budapešti ve věku 86 let.