Pavel Kohn

Spisovatel a novinář Pavel Kohn se narodil 14. října 1929 v Praze na Vinohradech. Válku prožil v Terezíně, Osvětimi a Buchenwaldu, přežil jako jediný z celé rodiny. Jeho otec zemřel v Terezíně, matku naposledy spatřil v koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau a tamtéž byl později zavražděn i jeho bratr Karel.

Z Osvětimi putoval Pavel Kohn do pracovního tábora Blechhammer a na začátku roku 1945, kdy mu bylo pouhých čtrnáct let, se ocitl v takzvaném pochodu smrti, který došel až do Gross-Rosen. Z pěti tisíc vězňů, kteří se 19. ledna vydali na cestu z Blechhammeru, jich do cíle došlo pouhých tři sta. Do Buchenwaldu Pavel Kohn dorazil spolu s dalšími vězni v otevřených vagónech určených k přepravě uhlí 10. února 1945 a později se dostal na dětský blok 66. Po příchodu do tábora onemocněl. Byl poslán Antonínem Kalinou do bývalého nevěstince, který tou dobou sloužil jako ošetřovna, a zde prožil i konec války. „Chtěli jsme pouze jednu věc, a to bylo jídlo. Jídlo bylo pro nás to nejdůležitější. Sníš vše, co můžeš kousat a spolknout. Aniž jsi věděl co. I to, co nebylo uvařené. Syrové brambory byly pro nás nedostižným snem.“ Do Prahy se vrátil 20. května 1945, zůstal však sám. Z prožitých válečných hrůz se proto zotavoval na zámku Štiřín v ozdravovně Přemysla Pittera, která pečovala o opuštěné děti a válečné sirotky.

Pavel Kohn vystudoval dramaturgii na AMU, pracoval v divadle v Karlových Varech a později jako novinář na volné noze. Z karlovarského divadla byl propuštěn z politických důvodů, živil se proto jako divadelní kritik a publicista. V roce 1967 využil pozvání své adoptivní matky, která emigrovala v roce 1948, a odjel s manželkou Rut i dětmi do západního Německa. Od ledna 1968 pracoval v rádiu Svobodná Evropa, a to dlouhých dvaadvacet let.

Podílel se na vzniku dvou důležitých dokumentárních filmů o holocaustu – Děti z Buchenwaldu (2005) a Kinderblock 66: Return to Buchenwald (2012). Závěr života věnoval památce křesťanského humanisty Přemysla Pittera, který pečoval o zubožené české, židovské i německé děti, které se po válce neměly ke komu vrátit. Jeho poválečné ozdravovny představil v knihách Můj život nepatří mně, Kolik naděje má smrt nebo Zámky naděje. Ke svým osmdesátým narozeninám vydal sbírku básnických juvenilií z let 1945–1949 Kolikrát přešel mrak.

Pavel Kohn zemřel 18. června 2017 v Německu.